Palo Macho & Jana Hojstričová – Permanentní risk

Umělecký sklář Palo Macho se narodil v roce 1965 v Streženici. V letech 1980 až 1983 studoval na Středním odborném učilišti sklářském. Od roku 1983 do roku 1986 navštěvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu. V letech 1989 až 1995 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Mezi lety 1994 až 1998 působil jako pedagog na Střední škole užitkových umění v Lednických Rovných na Slovensku.

Palo Macho patří k nejoriginálnějším současným slovenským sklářům a je známý především svými novátorskými přístupy ke sklu. Jeho dílo se rozvíjí v různých fazetách. Je to autor vášnivě experimentující, autor vyhledávající různé podněty, autor živě veřejně diskutující i mlčenlivě píšící básně.

Práce se sklem je pro Pala Macha vysoce intelektuální činností podepřenou rozumovou úvahou, opřenou o technologické zručnosti, kdy přednostně nekalkuluje se samoúčelnou krásou či mystikou skla. Výsledná díla v sobě nesou silný emocionální náboj a obrazový asociační potenciál, inspirují k meditaci i přemýšlení. Machovy kresby jsou zajímavé svojí subtilností. Ruka pozorně načrtává minimální tvar na papír.

Palo Macho vystavoval na samostatných i kolektivních výstavách na Slovensku, v České republice, Rakousku, Maďarsku, Německu, Itálii, Francii, Holandsku, Švédsku, Norsku, Finsku, Turecku, Rusku, Japonsku nebo také ve Spojených státech amerických. V roce 1998 byl o jeho tvorbě natočený film Skleněné obrazy a byly vydány jeho dvě básnické sbírky. V současné době žije a pracuje v Bratislavě.

Fotografka Jana Hojstričová působí na slovenské výtvarné scéně od konce 90. let 20. století. Její tvorba se v počátcích věnovala subjektivnímu zobrazování intimity člověka, převážně žen. Později se její tvorba ukotvila v sociologickém chápání tvorby. Zajímala se o postavení žen v rodině a společnosti.

Jana Hojstričová od roku 1998 působí na Katedře fotografie a nových médií na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Zúčastnila se výstav a fotografických festivalů, například Fotofest Houston, Měsíc fotografie Bratislava, Mezinárodní festival mladé fotografie v Ljubljaně, Mezinárodní festival fotografie v Lodži, Septembre de la Photographie v Lyonu, Moisdela Photo a Paris ve Francii. Získala cenu Fotograf roku 2013.

Palo Macho a Jana Hojstričová spolupracují od roku 2010.

Permanentní risk – Palo Macho a Jana Hojstričová

Jediné, čím lustr potvrzoval svoji hodnotu a majestátní přítomností naléhal na pravidelné opečovávání vzácných segmentů byla nostalgie za těmi, kteří pod jeho světlem prožívali své životy. To, co se dneska doopravdy dělo, nebylo slyšet. Slyšeli jsme jenom cinkání křišťálových ověsů, pozorovali nervózní chvění leštěných ploch skla a poskakování světýlek na bílé zdi. Toto rodinné stříbro jako seismologický přístroj ohlašovalo riziko. Riziko vzdálené, riziko přítomné.

Instalace Permanentní risk tematizuje pozici jistot naší každodennosti. Touha spolehnout se na něco, spolehnout se na někoho, mít pocit nebo iluzi bezpečného místa, kde nejsme ohroženi je to, co se snažíme si zachovat. Hlavním objektem site specific instalace je původní křišťálový lustr ve výstavním prostoru Synagoga jako symbol světla, honosnosti, lidské práce i řemesla, který je svojí křehkostí spolehlivým detektorem změn. Křišťálové prismy- broušené ověsy reagují citlivě na světelnou, zvukovou, seizmickou změnu, reagují na proudění vzduchu svým pohybem, zvukem a avizováním potencionální destrukce. Nic není tak symbolicky labilní jako krása a estetika křišťálových ověsů. Jejich hodnota i pevnost jsou snadno pomíjivé. S touto pomíjivostí je ohrožen i čas prožitý pod světlem lustru. Nebezpečí ztráty takové jistoty vizualizujeme v prostoru synagogy prostřednictvím obrazových stop promítajících se na podlaze, „pohozených“ fotografií detailů lustrů, manipulovanými fotogramy stínů a třpytícího se světla.

Vidíme, že vertikální osa lustru se vychýlila. Nebo se vychýlil svět. Je tento svět ještě náš?

Efektní světlo broušených fazet a hran promítnuté na stěnu jako zbytková sláva křišťálového skla se zachvěje, ustálí, zakmitá a ztichne. Znovu zakmitá… Vytoužený klid ani pohledem nenalézáme.

Na instalaci nahlížíme ze dvou podlaží.

Která je naše současná pozice? Ta dole mezi zbytky iluzí nebo ta nahoře, kde červená nit z polic jako jednotící prvek ukazuje vnitřní souvislosti děje, zachytává ústřední myšlenky naší tvorby a našich témat? Tyto obrazy na skle a fotografie potvrzují hodnotu konstanty. Pomocí konstantních „nití“ se snad dokážeme vrátit zpět k východu, nebo najdem cestu z labyrintu, ve kterém jsme se ne vždycky vlastní vinou ocitli.

Odmyslíme-li si doutnající zkázu pod námi, mohli bychom nabýt jistoty, že aktuálně je nebezpečí zažehnáno.

Palo Macho / duben 2022

Vernisáž výstavy se uskuteční ve čtvrtek 11. srpna v 17:00 hodin.